Docela nedávno jsem zahlédl venku na ulici dva chlapce, kteří si to pravděpodobně vykračovali směrem od základní školy, co se nachází na konci ulice, kde bydlím. Oba dva byli zahloubaní do dotykových displejů svých mobilních zařízení a já si zrovna teď vybavuji, jak jsme jako kluci putovali pěšky ze školy z malého městečka domů, do vedlejší obce, která je od školy vzdálená zhruba dva kilometry. My jsme tehdy žili úplně jinak, žádné mobilní technologie a internet neexistovaly a náš klukovský svět byl světem fyzické reality, nikoli té virtuální, co se zjevuje na počítačové síti. Ti chlapci, co se procházeli podél našeho domu, se nedokázali nebo nechtěli bavit jinak, neměli zájem sledovat okolní přírodu a prostředí, kudy prochází.
Tímto bych rád naznačil, že mi připadá nesmírně důležité nabídnout současným dětem jinou zábavu, nežli jen mobilní telefony a přístup k internetu. Děti by se měly stýkat více osobně, fyzicky, nikoli jen po e-mailu, skrze textovou zprávu a přes profil na sociálních sítích. Tou jinou zábavou by mohl být kouzelník na dětskou oslavu. Představte si, že si desetiletý kluk pozve na své narozeniny několik spolužáků, a s nimi pak oslaví svůj velký den nejprve třípatrovým dortem, pak dovezenou pizzou a poté, co si rozbalí dárky a dojde ke gratulaci, nastoupí na scénu odborník na slovo vzatý, opravdový kouzelník.
Ten by mohl na sebe přitáhnout pozornost a docílit toho, že kluci nebudou mít zájem hodnotit příspěvky na Facebooku, ale začnou se zajímat o to, jak se provádí některé kouzelnické triky. A možná, že je začne zajímat i žonglování s míčky a další fyzicky náročné artistické a kouzelnické kousky, které baví živé obecenstvo, nikoli jen nějaké virtuální tváře z druhého konce země, s nimiž se osobně vůbec neznají. Kouzelníci nás zkrátka mohou úspěšně vrátit zpět na zem, abychom si uvědomili, že nežijeme v nafouknuté bublině internetu, ale na fyzické planetě s opravdovým sluncem nad hlavou.