Zavést řeč s cizími lidmi může být pro někoho problém, zvláště pro toho, kdo prostě jen tak někomu nevěří. Ovšem pro jiného to je zábavné. Někdo nestojí o to, jet sám na dovolenou nebo se jen tak někam rozjet bez konkrétního cíle. A mnoho jiných se zase těší, že se seznámí s novými lidmi a dozví se mnoho zajímavého.
MŮŽE ZA TO VÝCHOVA
Naše rodiče o nás měli strach. Aby nám někdo neublížil, někam neodvedl, něco špatného neřekl. A tak vlivem výchovy získáváme pocit, že cizí lidé jsou nebezpeční, že se s nimi nikdy jen tak nemáme dávat do řeči, protože nevíme, jaký je jejichzáměr. Máme to prostě vžité a přetrvává to až do dospělosti. Nechováme se přátelsky k lidem, které neznáme. I když určitá míra obezřetnosti je vždy třeba, přece jen si tak zavíráme vrátka před možností mnoha dalších seznámení a případných přátelství, o zábavu a radost s nimi spojenou.
O CO VŠECHNO SE PŘIPRAVUJEME
Zájem o druhé lidi by měl být přirozenou součástí našeho života. Nakonec i uzavření introventi si vytváří určitým způsobem své vztahy, protože nikdo nechce zůstat a žít sám. Komunikace s neznámými lidmi může začít třeba jen v čekárně u lékaře, ve vlaku, při venčení psa nebo i ve výtahu. Takový nezávazný rozhovor je vlastně určitým druhem zábavy, za kterou se však skrývá mnoho poznání. Poznání cizích příběhů, kdy můžeme zjistit, že máme vlastně s druhým něco společného.
UMĚT PROJEVIT ZÁJEM
Není to žádná vlezlost pochválit druhému třeba oblečení nebo si s ním začít povídat o tom, co nás v okolí zaujalo. Spíše jde o to, poznat tu pravou atmosféru, mít určitou intuici, i když zrovna neovládáme umění mluvit o ničem. Při takovém klábosení často můžeme přijít na to, že není tak těžké se někomu cizímu otevřít, pobavit se, ale zároveň se i hodně poučit. Bavit se o nedůležitých věcech je zábavné a vlastně i důležité, neboť tak se navzájem nejvíce poznáme.