Lidé mají různé koníčky a někteří z nich jsou vyslovení samotáři a jejich koníčky tomu odpovídají.
Za největší samotáře považujeme rybáře. Sedí si na břehu, na nahozeném rybářském prutu napíchnutá žížala a čeká až ryba zabere. A že se někdy načeká! Aby se mu líp čekalo, potřebuje kvalitní rybářské vybavení, jako pruty a rybářské navijáky daiwa, ale hlavně křesla a přístřešky. Žádný rybář nevysedává na zemi, nebo na pařezu.
Rybaření, to je pro ostatní nezasvěcené lidi docela nepochopitelný koníček. Bez adrenalinu, bez zábavy, mnohdy stále na stejném místě a jen sedí a čeká. Ale zkusili jste si to někdy? No, není to tak jednoduché, protože potřebujete rybářský lístek, ale znáte-li nějakého rybáře, zkuste někdy vyrazit na ryby s ním. Budete překvapeni, jak je ticho u vodní hladiny uklidňující a zároveň jak je vzrušující, když se splávek začne pohupovat, rybářský prut se začne hýbat, a rybář vůbec netuší, jaká ryba se chytala na návnadu. Musí šikovně zaseknout, aby rybka z háčku nevyklouzla a pomalu rybu taká ke břehu. Poslední metry a pak podběrákem vytáhne třeba čtyřkilového kapra. Anebo podměrečnou čudlu, které musí šikovně vytáhnout háček z tlamičky, aby ji neporanil, pak ji změří a zjistí že je malá, tak ji musí pustit zpět do vody a začíná další kolo čekání a napětí.
Není to pro každého, vysedávat celé dny a noci, mnohdy v dešti a zimě u rybníku či přehrady, nebo stát po pás v řece, ale to je přece dobře, nemůžeme být všichni rybáři! Jak by to potom na břehu rybníka vypadalo: Tentam by byl klid, který rybáři tak vyhledávají. A co by lovili, ryby nerostou jak houby po dešti. Máme mezi známými rybáře? Tak to vás možná zásobuje rybami a vy zato tolerujete jeho samotářskou povahu. Zkuste jít někdy na ryby s ním, a jen na břehu rybníku mlčte, zjistíte, jak je to příjemně osvobozující na vyčištění hlavy od denních starostí.