Smutný pohled za mříží

Provoz zvířecího útulku určitě není jednoduchou záležitostí. Je to navíc velice smutné povolání. Člověk si ochočil kdysi dávno zvíře, přizpůsobil ho svému životu tak, že už se bez člověka neobejde a pak ho s klidným svědomím opustí. Pochopitelně, že nejsou všechna zvířata v útulcích pouze proto, že je někdo prostě vyhodil z domova, protože je zvíře přestalo bavit. Jsou tu i takoví chlupáči, kteří o svého páníčka přišli. Třeba z důvodů úmrtí nebo těžkého onemocnění a dlouhodobé hospitalizace v nemocnici.   Jedním z míst, kde poskytují azyl opuštěným zvířatům, je i Útulek pro opuštěná zvířata v pražské Troji. Za jeden rok se tu vystřídá až tři tisíce psů a koček. Tento útulek spolupracuje s policií, hasiči, a dokonce i armádou.
pes uvězněný v útulku
–         Když se zvíře odchytí, dostane se do péče veterináře.
–         Ten zjistí, jestli zvíře netrpí nějakou chorobou.
–         Pak se začne hledat majitel.
Je docela povzbudivé, že přes šedesát procent zvířat se vrací do svého domova.Prostě se jen vydali špatnou cestou a zabloudili.

Potřebují domov

V útulku je provozní doba čtyřiadvacetihodinová. Běžně se stává, že někdo přiveze nalezené zvířátko třeba o půlnoci. Některá zvířátka jsou tu jen chvilku, ale některá tu stráví zbytek svého života. To jsou asi ty nejsmutnější případy. Pokud byste útulek (jakýkoliv, nejen ten v Troji) navštívili, určitě by vás ty pohledy vzaly za srdce. Zvláště u psů.
·        Někteří skáčou jako posedlí.
·        Někteří se třesou v koutku.
·         Ale většinou stojí, opřeni o mříže a jejich oči mluví za ně.
pes za plotem

V útulku se sice nemají špatně, protože lidé, kteří se o ně starají, mají ke zvířatům kladný vztah. Dostávají potravu, ošetřovatelé s nimi chodí na procházku a určitě se jim věnují, jak jen je v jejich silách. Jenže tahle smečka je pro ně příliš veliká. Jim by docela stačilo láskyplné pohlazení od jednoho člověka, který by byl jen jejich.